Včelařská konference

Zdravím pánové,

letmo jsem početl vlákno a nějak nerozumím souvislosti mezi solí (jakoukoliv) a vápenatěním - myceliem. Já tomu rozumím tak, že mycelium Ascosphaera apis napadá larvy, které pak porostlé myceliem vypadají jako vápenaté. Ale jen vypadají. Sama houba vyšší salinitu asi snese, ale nepředpokládám, že po soli jako takové půjde. Naopak sůl nasypaná na varroa dno vykvete tím jak navlhne ze sražené vlhkosti - neřekl bych že se tam objeví mycelium - ale vypadat to tak může. Stejně jako jde po larvách, jde i po pylu. A pak nesouhlasím s tím, že výměna matky problém neřeší. Minimálně včely s jinou genetickou výbavou mohou mít lepší čisticí pud a plísně se zbavit. Spory mohou být v úle přítomné bez toho, aby nemoc propukla, jde jen o to jak se o to včely postarají a jak jim kys. mravenčí pomůžeme. Ostřejší chemii bych se asi vyhl.

Václave, zkusím stručně odpovědět.

Proti zvápenatění jsem vyzkoušel několik věcí. Od sloučenin kyselin, zásad až po biologické věci.


U kyselin a zásady vyrobené ze solanky, což je chlornan a HCl, po vyvětrání zbyde na dně NaCl. Záměr byl provést šokovou terapii něco jako podobně u KM přes houbičky s odparem, ale nástřikem dna. Včely takovou terapii v podstatě bez úhony přežijí v docela vysokých koncentracích, kdy se odpařuje Cl docela intenzivně. Záměr bylo, snížit infekční tlak. Zlikvidovat zárodky, které padají v různých intenzitách z rozdrcených mumií, včelstva na dno a tak zamezit reinfekci a snížit ji tak aby exhalace (kmit křídel) které probíhají neustále i po přečištění dna se zastavily a omezil jsem tak vstup těchto exhalací do alimentárního koloběhu, který je důvodem infikací larev které. (infekční kolo)

Výsledek měl opačné výsledky, spory které pokrývají dno z mumií, začaly ve velkém klíčit a růst, první odstín byl bílý a druhý díky Cl dožluta.

Přiznávám, že jsem v malém praktikující teoretik a ještě jsem se s vápenatěním tváří v tvář ve svém úlu nesetkal. Vaše anorganická metoda mi přijde až příliš drsná - i když proti hmyzu, který má dramaticky jiný dýchací aparát to asi použitelné je. Jen odhadnout kolik asi ještě jde a kdy to půjde do kytek všechno. Nějak mi přijde, že ty organické kyseliny jsou lépe biokompatibilní, než chlór, který je jedovatý pro všecko a mimo jiné dost reaktivní prakticky s čímkoliv.

A k té selekci, to dává smysl, když je včelstev hodně. Já to jedu v malém 5 včelstev a asi kdybych to viděl, tak piplam MK. Nějak nestojím o to aby mi to všechno pošlo - protože zrovna mě těch imunních 5% minulo.

Nějak mi přijde, že ty organické kyseliny jsou lépe biokompatibilní, než chlór, který je jedovatý pro všecko a mimo jiné dost reaktivní prakticky s čímkoliv.<

Solinace půdy mění celou biologii, stejně jako používání herbicidů a jiných pesticidů. Samotná věc, že chlor je jedovatý pro všechno neplatí. To je snad jasné, jak tím co tu píšu, a také existují velké problémy v oblasti tzv. nemocničních infekcí které nelze jen tak eliminovat běžnými chlornatými prostředky, které kupodivu v podstatě tím, že zajiš´tují obyvatelstvu základ hygieny, prodlužují celkovou délku života. Je naněm založen mořský život. Při tzv. biblických potopách je nutno vzít v potaz že bylo méně kyslíku a více exhalací z moře. Takže chlor je jedním z prvků, které jsou základem života na Zemi, proto je ho tu tolik zároveň s vodou. Záleží jen na jeho mocentví a koncentraci a sloučenině jak moc je zdraví prospěšný a nebo škodlivý.

Zvápenatění je podle mne problém včelstev tlačených do co nejrychlejšího rozvoje včelařem, protože včelař chce včely v plné síle už k prvnímu květnu a už v první polovině května optimálně tak 20 kilo medu z včelstva. Ne včelstev, kde se včelař nevyskytuje a která v otevřené dutině otevřené chladu klidně může pomalu sílit třeba až do konce května, podstatné pro přežití takového včelstva pouze je, aby na konci sezóny na začátku srpna tam bylo těch cca 20 kilo zásob na zimu plus zimní generace včel. Zvápenatění se pak vyskytuje u včelstev, které včelař tlačí do toho jarního rozvoje přidáváním nástavků a plástů a rotací zásobních plástů atd " na krev".

Mé zkušensti velí že infekční tlak u zvápenatění se snižuje zvýšením příjmu sladin - potravy do úlu, tím dochází k ředění. Významný je spíš tekutý podíl než pevný. tz. nektar lépe ředí patogena v medovým volátku z kterého se živí plod. Pyl je jeho příčinou ale až v nějaké další fázi přeměny takového úlového pylového biofilmu v živnou půdu pro zvápenatění.

Potom třeba stačí zvýšit vlhkost na jaře a zvápenatění propukne díky klíčení na vlhčích místech díla s takovým biofilmem.

Já jen vím, že když jsem do včel "šlapal", aby přinesly co nejvíc medu, hned po posledním vytáčení na konci července, v srpnu intenzívně krmil, na jaře všelijak upravoval plodiště a rozšiřoval, tak třeba některá včelstva v květnu v lese po návratu z řepky kolabovala, místo zesilování spíš slábla a na dně byla závěj zvápenatělých kukel a další nečistoty.
Když jsem se na to pak vykašlal, v klidu krmil v září i později a na jaře včely nechával tak, protože mi nevadilo, že byly slabší třeba ještě v polovině května, tak najednou problémy se zvápenatěním vymizely a zvápenatělých kukel bylo v podmetu maximálně tak ojedinělé kusy.

Rozšiřování a kočování jsou dva a více stresujících bodů chovu. Pokud nebyly až tak citlivě provedeny, mohlo dojít k nějaké ztrátě a tím pádem oslabení a tím pádem k rozvoji nějaké nemoci. Navíc jestli třeba snůška selhala, nebo naopak byla příliš silná natolik, že se včelstva prorojila nebo došlo k nějakému chemickému přínosu, který tu nemoc podpořil. Takže nejsem daleko možná od pravdy že zato mohla i chemie s hnojivem + herbicidy. Řepka se kropí systemickými plus DAMy, protože to je brukev, která vyžaduje hodně dusíku. Nějaké kropení herbicidy okolo setby na ozim také budou. Natom se pokud vím asi 120 let nic nezměnilo. (krom systemiky, ta ochrana před blýskáčkem byla jiná samozřejmě)

Ještě dodám, že logika velí, nepoužívat žádnou kyselinu. Jinak se odolnost ztratí v pozorování a selekci. Je to přesně obráceně, pokud někdo hledá alely proti zvápenatění, musí mít řady infikovaných včelstev a jen ty, které jsou bez kyselinových berliček stále odolné, jsou hodny značky a postupu do dalšího selekčního kola. Prakticky to vypadá tak, že asi jen 5% ze 100, běžnýho materiálu který se vyskytuje okolo mých stanovišť, je odolný vůči zvápenatění. A to je docela dobré číslo které lze výběrem zvyšovat.